Herec je typ umělce, který dramaticky předvádí či napodobuje jinou postavu, přičemž k tomu využívá hlavně své tělo. Ovládají svou mimiku tváře, hlasový projev a pohyby těla. Vidíme je především v divadle, filmu, televizi či rozhlase. Rovněž můžou využít svého umění a působit jako moderátoři na nejrůznějších společenských událostech.
Herní postava nebo hráčská postava je fiktivní postava ve hrách na hrdiny a dalších jim podobných hrách, ať už počítačových nebo stolních. Metonymicky se o herní postavě v rámci hry často hovoří jako o hráči, byť jeden reálný hráč může ve hře obsluhovat více herních postav. Herní postava je v typickém případě hlavní postavou určitého herního příběhu, který může hráč během hry spoluprožít obdobným způsobem, jako u postav příběhů literárních nebo filmových. Opakem je pak NPC, čili nehráčská postava, cizí postava, anglicky non-player character.
Pan Tau je televizní a filmová postava kouzelníka, kterou ztvárnil herec Otto Šimánek. Scénář k filmům natočeným v československo-německé koprodukci napsal Ota Hofman, později společně s Jindřichem Polákem. Charakteristickými doplňky Pana Tau je černá kouzelná buřinka, černý deštník a černý oblek s bílou květinou v klopě. Pilotní díl - němý - byl natočen už roku 1966 (s německým názvem Das erste Abenteuer). Snímky z první série měly stopáž cca 30 minut a tvořily dějově částečně nenavazující sérii. (Jelikož v nich vystupovali mj. Jan Werich a Pavel Landovský, nebyly z politických důvodů během normalizace v české TV reprízovány.) Snímky z druhé a třetí série měly výraznější dějovou osu. Vznikly i tři celovečerní filmy o panu Tau: dva vznikly přestříháním 3. série (Poplach v oblacích, Od zítřka nečaruji - 1978), jeden je samostatný (Pan Tau, 1988).
Fantomas je fiktivní literární a filmová postava známá zejména ze série francouzských komediálních sci-fi filmů s Louisem de Funesem a Jeanem Maraisem v hlavní roli ze 60. let 20. století. Jeho původ je ale mnohem starší. Dva francouzští novináři Marcel Allain a Pierre Souvestre jej přivedli na svět ještě před První světovou válkou jakožto strašidelnou postavu francouzské brakové literatury a již v roce 1913 Fantomas poprvé vstoupil do filmové historie hluboko v éře němého filmu. V éře zvukového filmu pak následovaly snímky ze 30. a 40. let 20. století, nejslavnější a neznámější Fantomasova filmová éra pochází z let 60. Jedná se o zlodušského vynálezce a vědce, který usiluje o vládu nad světem prostřednictvím nejmodernějších prostředků vědy a techniky. V posledních filmových verzích je fyzicky vypodobněn jakožto zelenkavý muž bez vlasů, vousů, obočí, rtů a ušních boltců - strašidelná postava s nevýraznou mimikou, jakýsi prazvláštní děsivý zelený fantom.
Jan Želivský (1380 - 9. březen 1422) byl radikální husitský kněz, nejvýraznější postava chiliasmu. Do roku 1418 se o něm neví takřka nic, od tohoto roku kázal na Novém Městě pražském. Jeho kázání byla velmi úspěšná a postupně si vybudoval postavení lidového vůdce. Dne 30. července 1419 vedl průvod, který vyvrcholil první pražskou defenestrací, která byla prakticky začátkem husitské revoluce. Byl jedním ze čtyř hejtmanů, které si vzbouřenci zvolili do svého čela a později byl zvolen konšelem. Jelikož jeho působení v politice bylo v rozporu se čtyřmi artikuly, "nastrčil" místo sebe Jana Hvězdu z Vícemilic, řečeného Bzdinka (doslovný překlad slova Bzdinka zní "Prdek"). Pomocí Bzdinky nastolil v Praze de facto hrůzovládu. Totiž: zhruba od poloviny roku 1420 začal Želivský ve svých rukou hromadit moc, k čemuž využíval svou velkou oblibu u lidu. Tuto moc pak používal k likvidaci svých protivníků. Při společném tažení Pražanů a Táboritů do východních Čech již pražskému vojsku velel. Na synodě 4. července 1420 získal prakticky neomezenou moc v Praze. Poté velí výpravě k Mostu. Postupně proti němu sílí opozice, až je na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra zatčen a popraven.